Novoroční výstup na Tanečnici 1. 1. 2017
Výroční členská schůze KČT odboru Rumburk
21. 1. 2017
V sobotu 21. 1. 2017 se pořádala v Klášterní restauraci v Rumburku Výroční schůze místního klubu Českých turistů.
Zúčastnilo se i mnoho významných hostů - starosta města Rumburk pan Jaroslav Sykáček, starosta obce Staré Křečany pan František Moravec, za Národní park České Švýcarsko pan Tomáš Salov, za oblastní výbor KČT Ústeckého kraje pan Václav Hieke, předseda oblastní komise značení pan Václav Nič a také zástupci spřátelených turistických oddílů (Krásná Lípa – paní Eva Steckerová, Dolní Poustevna - pan Jaroslav Lexa a pan Jaroslav Bednář, Šluknov - paní Landová, Varnsdorf – paní Irena Uličná a paní Eva Grillová ), z nichž každý do diskuze přispěl novinkami ze svého resortu.
Zhodnotili jsme zde svou činnost za rok 2016 a schválili plán na letošní rok.
V loňském roce jsme na našich výletech poznávali přírodní krásy naší vlasti, historii i kulturní bohatství a památky, zavítali jsme i do sousedního Německa.
V plánu činnosti jsme měli 41 akcí a uskutečnilo se jich 50:
34 pěších výletů - uskutečnilo se 34 s účastí 1501 osob
3 vodácké výlety - uskutečnily se 2 s účastí 13 osob
1 lyžařský výlet - nebyl sníh, nahradil ho pěší výlet
14 brigád na turistické louce - uskutečnilo se 14 s účastí 150 brigádníků, kteří odpracovali 1169 hodin
Výletů se celkem zúčastnilo 1514 lidí, z toho 328 členů a 1186 hostů. Ohlasy hostů (nečlenů KČT Rumburk) byly velice kladné, naše akce se líbily.
Nejznámější a největší akce jsou Novoroční výstup na Tanečnici (33. ročník), Stezka odvahy (37. ročník), Vzpomínkový memoriál na kamarády (38. ročník), Štěpánský tajný výlet (34. ročník) a Turistický Silvestr 29. 12. na ukončení našeho společného roku. Na všech těchto akcích byla bohatá účast veřejnosti, pozvaných hostů a samozřejmě našich členů.
Naší největší akcí byla Stezka odvahy, již 37. ročník. Je to pochod pro rodiče a prarodiče s dětmi. Bylo velice hezké počasí a dostavilo se 1021 registrovaných osob, z toho 40 rodičů s kočárky, na připravenou trasu. Spolupořadatelem jsou město Rumburk a obecní úřad Staré Křečany. Přidal se i nespočet dalších sponzorů, kterým tímto děkujeme, bez nich by nebylo možné toto uskutečnit. Ke spokojenosti organizátorů i účastníků se vše velmi vydařilo.
Na výlety zveme všechny, kteří mají rádi přírodu, zajímavá zákoutí, rádi se dozvědí něco o historii, či jenom procházky, na kterých nechtějí být sami.
Informace o chystaných akcích najdete ve vývěsních skříňkách v Rumburku (na kraji pěší zóny u Lužického náměstí), Mikulášovicích (na náměstí) a na našich internetových stránkách KČT Rumburk.
Těšíme se na setkání s Vámi na dalších výletech za zajímavostmi.
Brtnické ledopády 18. 2. 2017
Okolím Krásné Lípy 11. 3. 2017
Jarní sraz turistů
Za bledulemi do Pekla 25. 3. 2017
25. března v 7,16 hodin jsme vyjeli vlakem z Rumburku do České Lípy, už na nové nádraží a šlo se na Lovosické nástupiště.Malý motoráček se dvěma vagóny by potřeboval přifouknout, ale nakonec se všichni z nástupiště dostali do vagonů, toliko nás dorazilo do Záhrádek na nádraží – začátku výletu.
Po společném focení jsme vyšlápli směrem do Karby v počtu 16 lidí : Miluška Sebdnerová, Václav Provazník, Dalibor Novák, Karel Vokoun, Diana Halvová, Eva a Jiří Melovi, Slávka a Jaroslav Berkovi, Iva Hildenbrandtová, Jarda Švejdů a Ivona Šaverová. Za hosty dcera Ivony Jitka se synem, Mirek Vyčítal a Jana Heroutová.
Po prohlídce osady Karba naše kroky vedly cestou kolem Robečského potoka přímo do Pekla. Kolem potoka jsou ve skalách vytesané sklepy a místnosti v minulosti užívané při šarvátkách šlechty a také v době první i druhé světové války.
Za prvním mostem začíná chráněné krajinné území. Tady si všichni včímají popadaných stromů volně tlejících, ale sami se ochranou přírody neřídí, lezou do míst, kam by vstupovat neměli, malí i úplní dospělci, že přitom zašlápnou pár bledulí no a co, vždyť jich tu jsou tisíce! Takto asi přemýšlela i důstojně se tvářící paní, když si do kabelky cpala vyškubnuté kvítka i s cibulkami !!
Po namočených chodnících a dřevěných lávkách jsme doputovali do míst, kde je pamětní deska na Ladislava Lise - diplomata, později poslance a politika, který tu žil od roku 1968 do roku 1989.
Tady žil až do roku 2000 a jeho paní tu žije stále. Podle plotu se dojde k cestě na kozí farmu sídlící v původním statku dnes citlivě zrestaurovaném. Cesta vede do řádného kopce a již jsme na vrcholku a vítá nás stádo hnědých koziček, právě jich má být 140.
Uprostřed nádvoří je prodejna vlastních výrobků z kozího mléka, kde jsme si nakupili a Miluška se domluvila s majitelem, že nám půjčí svého syna a ten nás provedl běžně nepřístupným hlavním nádvořím a navštívili jsme i původní vyhlídku ze které i sám císař pán Franz Josef hleděl do údolí Robečského potoka k tomu mu hrála kapela a císař nadšen změnil rozhodnutí o stavbě železnice Robečským údolím a tím zůstalo Peklo krásným Peklem. A byl postaven most !!
Železniční most z roku 1889 byl postaven přes Robečské údolí je 209 metrů dlouhý ve výšce 24 metrů, ve své době je největším v celém Rakousku Uhersku a dnes je technickou památkou.
Po návratu z kozí farmy na stezku nastalo dělení party, většina se vracela zpět do Karby a pod železniční most a dál k zámeckému parku – cesta do restaurantu na oběd.
Historie se váže ke hradu Lipý. Ten postavil v letech 1277 Chaval z Ronovců a po roce 1300 Jindřich z Lipé zakládá město Českou Lípu a hlavní jeho zásluha byla volba Jana Lucenburského českým králem.
Jan je zaneprázdněn svými výpady a válčením a vládne prakticky celé zemi Jindřich z Lipé až do roku 1330, kdy byl jmenován zástupcem krále Jana a jeho ženy Elišky Přemyslovny jejich syn Václav – později Karel IV, budoucím otcem vlasti a římským císařem .
Panství hradu Lipé bylo po roce 1620 prodáno jako konfiskát Albrechtu z Valdštejna a ten si nechal panství přestěhovat na zámek v Zahrádkách. Ten byl postaven v empirovém stylu z roku 1376. Na zámku se střídají rody Vartenberků, Valdštejnů, Kouniců od roku 1936 jsou majitelé Lichtejnštejnové až do roku 1945. Zámek je zestátněn a přidělen Karlově univerzitě na přípravu zahraničních studentů. V roce 2003 zámek vyhořel poté zakonzervován do dnešní podoby. Nyní se opravila střecha na hospodářské budově a snad bude i dost prachů i na zámeckou střechu. Zámek by si to zasloužil.
A následně jsme se všichni potkali v hospůdce - U zámku - u talířů s jiternicema a jelitama.A opět po svých na nádražík vlaku a zase děsná fůra lidí. V Lípě fofr přesun k novému nádraží a to je o 200 metrů posunuté, ale vyšlo to a jedeme do Rumburka. Bohužel po cestě si jitrnice údajně nevalné chuti vybraly své Ouvej, ale v dobré se vše vyvrbilo. A tak jsme skončili s výletem v Pekle.
Čauky Jarda
A naše Iva už při tomto výletu dostala teploty.. teď, po týdnu, mi píše, že jí je již lépe.. prý přežila.. fotečky jsou od obou - od Jardy Švejdy i od Ivy Hildebrandtové..
fota zde: kctrumburk.rajce.idnes.cz/za_bledulemi_do_pekla_25._3._2017/
Po stopách Velikonočních jezdců ze Sněžné 6. 4. 2017
Po stopách Velikonočních jezdců jsme se vydali s naší průvodkyní Mílou a bylo krásně. Na výlet nás šlo asi 19 lidí.Tak se o tu parádu podělím... čauky lidi, Jarda
fota zde.: kctrumburk.rajce.idnes.cz/po_stopach_Velikonocnich_jezdcu_ze_Snezne_8._4._2017/
Po trase Stezky odvahy 15. 4. 2017
Mládí nic nevydrží. Ahoj Iva
fota zde: kctrumburk.rajce.idnes.cz/po_trase_Stezky_odvahy_15._4._2017/
Saské Švýcarsko - hrad Hohnstein 21. 4. 2017
Pozdrav z hradu Hohnstein léna Hynka Berky z Dubé.české léno až do roku 1806 od roku 1333, hraniční pevnost proti markrabství míšeňskému. Dar krále Karla IV. A dost bolo historie teď fotečky... Jarda
fota zde: kctrumburk.rajce.idnes.cz/saske_svycarsko_-_hrad_Hohenstein_21._4._2017/
Brigáda před Stezkou odvahy na základně v osadě Kopec 29. 4. 2017
Přípravy na Stezku jsou v plném proudu..
fota zde: kctrumburk.rajce.idnes.cz/brigada_pred_stezkou_odvahy_201/
Stezka odvahy – výlet pro celou rodinu - 38. ročník - 6. 5. 2017
KČT Rumburk každoročně připravuje první květnovou sobotu Stezku odvahy. Letos tato akce připadla na 6. května. Tento výlet je pro rodiče a prarodiče s dětmi, ukážeme jim krásnou přírodu Národního parku České Švýcarsko a Labské pískovce na trase – letos o 1 km delší - 9 km.
Přípravy a organizace začaly o mnoho týdnů dříve, podílelo se na nich více jak 45 členů a kamarádů z oddílu. Na přípravě a průběhu odpracovali 797 hodin. Vše bylo nachystáno a začali jsme prosit počasí. Jenom aby nepršelo.
Start byl připraven v Brtníkách u informačního centra Ametyst a chladné vlhko dělalo trochu starosti. Bylo pouhých 8°C. Po desáté hodině se začalo vyjasňovat a vše bylo veselejší. Děti i rodiče, natěšení na nové zážitky, se registrovali a odcházeli na trasu s úměvem a kratší trasa (4 km) schůdná pro kočárky měla nakonec také hodně účastníků. A to nejen těch, kteří se vezou, ale i těch, pro které je 9 km mnoho. Hlavní trasa byla o 1 km delší než minulé roky, avšak procházka Dlouhým dolem jí dodala na atraktivnosti. „Stezkaři“ byli příjemně unaveni, ale cesta jim líbila. Tří kontroly na trase, dávající razítka, náročnou cestu zpestřily. Dětí v kočárku jsme letos přivítali méně, zajisté se na tom podepsalo ranní chladno. Na kontrolách byly pro ně připraveny k razítkům i plyšové hračky.
V cíli, na Turistické louce v osadě Kopec, čekaly na děti ručně vyráběné medaile, diplomy, soutěže za sladké odměny, opékání buřtů a hodná čertice, se kterou se mohli všichni honit a hrát si. Dále štěstí pro každého, kde vyhrají všichni, co si koupí los, dobroty z kyjovské restaurace Na Fakultě, cukrová vata ze stánku pana Charouze z Varnsdorfu a to vše provázela po celý den country kapela Malvas z Varnsdorfu.
Počasí se nakonec vydařilo, vyjasnilo se a bylo teploučko. Teplota se vyšplhala na příjemných 18°C. Ke konci celé akce spadlo několik málo kapek, při kterých jsme se nestihli ani namočit.
Děti prozkoumávaly okolí, cákaly se v potůčku za chatkou a vyzkoušeli si i střelbu z airsoftových zbraní. Dospělí povídali u ohně, dali si občerstvení, či posedávali na louce. Spokojenost všech nám byla tou nejlepší odměnou.
Opět jsme zde potkávali staré známé návštěvníky, kteří chodí na Stezku odvahy již od začátku. Nejprve byli sami dětmi, po čase přišli se svými dětmi a dnes již s vnoučaty.
Letos nás navštívilo 311 dětí a 356 dospělých, celkem tedy 367 účastníků, 45 pořadatelů a 21 členů obsluhy stánků, muziky a airsoftu. Na louce se nás sešlo dohromady 733. Nejmladšímu účastníkovi byly 3 měsíce.
Veliké poděkování patří všem sponzorům, firmám i jednotlivcům. Finanční podporu jsme měli u města Rumburk a obce Staré Křečany. Nesmíme zapomenout na České dráhy, které nám v posílených spojích přivezli většinu návštěvníků. Bez pomoci těchto všech by nebylo možné takto rozsáhlou akci zorganizovat.
Děkujeme a těšíme se zase za rok!
více foto zde: kctrumburk.rajce.idnes.cz/stezka_odvahy_6._5._2017/
Ústecká nej... - trasa netušených krás 27. 5. 2017
Dne 27.května jsme byli pozváni na prohlídku kolem Ústí nad Labem - Větruši, pomník Karla Eichlera a stezku odvahy k Vaňovskému vodopádu potom na Vrkoč a dál přes zdymadlo na Labi a zase kopec na Střekov a konečná na nádraží ČD
Na zámek v Lipové 10. 6. 2017
K zámku do Lipové a lípovou alejí ke svatému prameni ve Vilémově.
Na sobotu 10.června jsem připravil procházku po loukách a lesích bývalého Lipovského panství .
Vše započalo na vlakovém nádraží Velký Šenov a vyrazili jsme mokrou loukou ke Křížové cestě nad
městem. O vznik se zasloužil Anbrož Hille a jeho bratr-jedenáctý litoměřický biskup – vysvěceno 8.9.1856
Přes Strážný vrch vedla lesní cesta na křižovatku s pomníkem na respicienta zastřeleného ve službě Vlastě ? v březnu 1946.
Pokračujeme k bývalé osadě Beitenau po níž zůstala jen pověst a neúplný záznam v evidenci města Žitavy,kam farní úřad patřil , jen údajné smutné šumění větru ve větvích stromů tu zůstalo.
Lipová patřila pod vládu hradu Tolštejn a Berkům z Dubé. Po roce 1566 vzniklo panství Lipová a majitelem je Hans ze Schleinitzu. V roce 1680 za vlády Joachyma Slawaty povstali sedláci a došli na
Lipovské panství 2.května 1680 povstání potlačeno – dva vůdci byli popraveni a ostatní na znamení smíru vybudovali Zámecký rybník . Od roku 1566 byl starý zámek a ten byl přestavěn na pivovar.
V roce 1691 hraběnka Slawatová provdána Salm-Reifescheidt nechala postavit kostel sv.Judy a Šimona.
Roku 1726 jako poděkování vystavěna kaple ve Vilémově vedle svatého pramene hrabětem Leopoldem
Salm-Reiferschedtem a postupně byly vysázeny lípy kolem spojující cesty z lipovského zámku do míst
posledního spočinutí osmi majitelů panství Salm-Reiferscheidtů včetně Leopolda .
v roce 1737 hrabě nechal vystavět u zámeckého rybníka nový zámek podle kalendáře 365 oken a dveří,
12 komínů, 7 schodišť, 52 komnat. Nápis nad vstupem „Sám v boji s Turky,nyní v míru vystavěl tento zámek“ . V roce 1572 postaven soud a šatlava, 1740 poslední poprava v Lipové , 1898 postavena škola-
nejhezčí v okrese a jistě i dnes . Zámek v roce 1924 koupil Judr.Růžička – v restituci vráceno Mgr.Růžičkové a ta ho prodala Holanďanům a nic se nedělá a až v roce 2011 prodáno Via Tempra Nova
a konečně se něco děje.
Ve Vilémově na kopci Steiberg se zjevili dva andělé a nemocné Anně Gromannové ukázali pramen,který jí vyléčil – trpěla kožní nemocí a vadou očí – 19.října.1646 se toto událo. Od té doby je tu svatý léčivý pramen. V roce 1650 vystavěno kamenné ohrazení a za Leopolda Salma-Reiferschedta v roce 1713
Eliáš Schwartz – hospodář panství postavil kapli u pramene a ta stojí dosud.
Rok 1731 dostavěn kostel ve Vilémově a alej spojující kostel se starým zámkem čítala 99 stromů.
Po občerstvení léčivou vodou jsme odcházeli na dohled Vilémovského železničního viaduktu k nádraží
ve Vilémově . Most byl postaven v roce 1904 a propojil Mikulášovice a město Sebnitz – Druhý největší
příhradový most v Rakousko-Uhersku ve své době . Úplný konec nastal ve Staré cihelně – hospoda
u Mrkvičků v renovované budově původní cihelny.
Bylo nás 5 členů a 2 turističtí hosté,trasa byla asi 10 kilometrů a došli jsme za zhruba 6 hodin.
Čauky Jarda
Na Ronov 24. 6. 2017
Brigáda před memoriálem 12. 8. 2017
Vzpomínkový memoriál - 39. ročník 18. - 20. 8. 2017
Když se řekne memoriál….
A už je tady!
Sjíždět na louku jsme se začali v pátek od rána, stavěly se přístřešky, chystal oheň, občerstvení v kantýně , vystavit sbírku kamenů, pověsit pamětní desku se jmény kamarádů, na které zde budeme vzpomínat. Je to spousta drobností a předseda Venda dohlíží, aby se na nic nezapomnělo. Rozdává úkoly a sám dělá, co může.
Odpoledne se sjíždí hosté, hlavně ti ze Slaného jsou netrpělivě očekáváni. Postaví stany, trošku si odpočinou a už ladí své nástroje. Něteří se šli projít, pečou se buřty, děti pobíhají vesele po louce a užívají si to. Jedním slovem – pohoda, která tomuto místu vládne až do neděle.
U večerního táboráku už jsme všichni, hraje se, zpívá, vypráví se historky a zábava se protáhla až do sobotního rozednění. Poslední vytrvalci šli spát v době, kdy ti nejčilejší vstávali.
V sobotu dopoledne šla část na výlet po okolí a na základně jsme chystali guláš, koláče a jiné dobroty. Hodně mi v kantýně pomohla Evča s Rudou a Mirečka s Kájčou, moc děkuji. Bez nich bych to nezvládla. Po obědě a odpočinku se sejdeme kolem ohně, hraje se vzpomínková písnička a držíme minutu ticha. Venda má krátký proslov. Loučíme se s těmi, kteří s námi již nemohou být.
Po společném focení se pouštíme do soutěží s tombolou. A dál už jen volná zábava, kytary nepřestávají hrát až do nedělního odjezdu.
Poslední den letos pro mě začal Rosou na kolejích v podání našeho Standy. Vnímala jsem ji v polospánku ze stanu.
„Kantýna, kafe!“ - tak jo, už se batolím. Po dvou hodinách odpočinku spěchám vařit kafe a česnečku k snídani. Zbylý guláš bude ohřátý rychle, každý si může vybrat, na co má chuť. Dojídají se poslední porce, dopíjí poslední sud piva a začínáme balit a uklízet. Po poledni se naši hosté loučí, sedají do aut a jedou domů.
Letošní memoriál byl pro mě jiný. Odešla naše skvěIá Stáňa. I teď, když jsem se snažila napsat těchto pár řádků to stále bolí. Vzpomínali jsme, zahráli a zazpívali a - rozloučili jsme se. Této akce se účastním s přestávkami od roku 1982 a moc dobře vím, že sem patří i smutek.
Každý, jehož jméno je vyryto na měděné destičce, nám něco předal, ať už to jsou znalosti historie, přírody, nějaký um, radost z maličkostí, písničky či dobrá rada.
Každý, jehož jméno je vyryto na měděné destičce, byl náš kamarád.
Každý, jehož jméno je vyryto na měděné destičce, se nám také vryl do srdce.
Brodinová Petra
Za pozitivní zemskou léčivou energií na Špičák -
544 m n. m. - 26. 8. 2017
Čechie (německy Böhmerland) byla firma, zabývající se výrobou motocyklů, fungující v letech 1924–1939. Čechie byla nejdelší sériově vyráběný motocykl na světě, měla 3,2 m. Motocykl zkonstruoval a vyráběl ve svých dílnách Albin Hugo Liebisch. Původně motocykly vyráběl v Krásné Lípě, později svůj podnik přesunul do vísky Kunratice u Šluknova. V Krásné Lípě, kde byla firma původně založena, se konají srazy těchto motocyklů. V současné době jsou motocykly této značky velmi ceněné. Bylo vyrobeno jen asi 3000 kusů (všechny verze dohromady).
Typickým znakem motocyklů Böhmerland je masivní rám z trubek, lité (z lehké slitiny) popř. lisované (z plechu) disky kol, dvě benzínové nádrže umístěné po stranách motocyklu na zádi. Pozdější modely byly vybaveny i nádrží umístěnou na klasickém místě nad motorem, před řidičem.
Nejčastěji použitou pohonnou jednotkou je motor Liebischovy vlastní konstrukce, čtyřdobý dvouventilový jednoválec 600 cm³ s ventilovým rozvodem OHV. Méně časté jsou dochované modely motocyklu s jednoválcovým dvoudobým motorem 350 cm³, který dosahoval podobného výkonu jako čtyřdobý motor 600 cm³. (kopírováno z Wikipedie)
foto zde: kctrumburk.rajce.idnes.cz/Za_pozitivni_zemskou_energii_na_Spicak_-_26._8._2017/
Slavnosti rozhledny Weifberg - 9. 9. 2017
Posílám pár obrázků z výletu připravovaným Petrem Johnem. Náhradní vedoucí byl Zdeněk Kořínek.Trošku se nám cesta natáhla, skoro na 12 km, ale šlo to. Snad po opravě rozhledny zase bude přístupná pro všechny.
čauky Jarda
foto zde: kctrumburk.rajce.idnes.cz/slavnosti_rozhledny_Weifberg_-_9._9._2017/
Okolo javora - 7. 10. 2017