Když se řekne memoriál….

A už je tady!

Sjíždět na louku jsme se začali v pátek od rána, stavěly se přístřešky, chystal oheň, občerstvení v kantýně, vystavit sbírku kamenů, pověsit pamětní desku se jmény kamarádů, na které zde budeme vzpomínat.

Odpoledne se sjíždí hosté, hlavně ti ze Slaného jsou netrpělivě očekáváni. Postaví stany, trošku si odpočinou a už ladí své nástroje. Někteří se šli projít, opékají se buřty, děti pobíhají vesele po louce a užívají si to. Jedním slovem – pohoda, která tomuto místu vládne až do neděle.

U večerního táboráku už jsme všichni, hraje se, zpívá, vypráví se historky a zábava se protáhla až do sobotního rozednění. Poslední vytrvalci šli spát v době, kdy ti nejčilejší vstávali.

V sobotu dopoledne šla část na výlet po okolí a na základně jsme chystali guláš, koláče a jiné dobroty.

Po obědě a odpočinku se sejdeme kolem ohně, hraje se vzpomínková písnička a držíme minutu ticha. Náš předseda má krátký projev. Loučíme se s těmi, kteří s námi již nemohou být.

Po společném focení se pouštíme do soutěží s tombolou. A dál už jen volná zábava, kytary nepřestávají hrát až do nedělního odjezdu.

Každý, jehož jméno je vyryto na měděné destičce, nám něco předal, ať už to jsou znalosti historie, přírody, nějaký um, radost z maličkostí, písničky či dobrá rada.

Každý, jehož jméno je vyryto na měděné destičce, byl náš kamarád.

Každý, jehož jméno je vyryto na měděné destičce, se nám také vryl do srdce.

 

Vzpomínkový memoriál - 42. ročník 14. - 16. 8. 2020