Lidé, kteří se aktivně podíleli na činnosti KČT, nezůstávají zapomenuti.

 

Byli a jsou mezi námi tací, kterým se turistika stala nejen koníčkem, ale doslova životní seberealizací.

Někteří z nich dokonce turistiku povýšili na výsostně společenskou záležitost, a to přípravou akcí pro veřejnost, značením stezek, organizováním brigád, zajišťováním provozu rozhleden a turistických chat..

A přitom všem stihli předávat své bohaté zkušenosti mladším, aby byla zajištěna kontinuální činnost Klubu českých turistů, jehož historie se píše déle než 130 let....

  

 

Václav Provazník

Václav byl milovníkem přírody, aktivně pracoval s mládeží. Předsedou odboru Rumburk byl zvolen 19.3.1998 a funkci vykonával 22 let. Činnost odboru pod vedením Václava Provazníka byla pestrá.

Byl organizátor akcí – Novoroční výstupy, tajné výlety, pochody rodičů s dětmi, vzpomínkové memoriály na kamarády a dalších. Má zásluhy na znovuvzkříšení rozhledny Dymník, staral se o drobné památky po předcích v krajině. Byl pracovitý, obětavý, skromný, velice zručný a zapálený a turista.

Václav Provazník zemřel  14.2.2021. Za jeho úctyhodnou činnost na poli turistiky je uveden dne 30.5.2021 do Oblastní Síně slávy.

Čest jeho památce.

 

 

Miroslav Tůma - neúnavný propagátor našeho kraje

Když v roce 1981 v Krásné Lípě vznikal při Tělovýchovné jednotě turistický odbor, měli nadšenci, kteří zřizovali první poválečný spolek, který se zabýval turistikou, štěstí na zkušené kamarády organizátory. Jedním s těch, kteří se zasloužili o vznik Krásnolipské turistiky byl Šluknovský cvičitel milovník a znalec přírody Miroslav Tůma.

Narodil se 22.8.1930 v Mladé Boleslavi Po vyjití základní školy se přestěhoval s matkou do Šluknova. Tady absolvoval odborné učiliště strojní, podniku TOPOS, jehož se stal pracovníkem. Svou píli se vypracoval na mistra odborného výcviku, kde vychoval několik generací učňů tohoto oboru. Měl různé sportovní záliby, jako kuželky, byl známí motokárový závodník, ale ze všeho nejvíce rád cestoval a poznával kraje a jejích okolí, což mu zůstalo napořád.

Po odchodu ze závodu TOPOS pracoval jako kulturní referent v Rehabilitačním středisku ČSD Chřibská - Potoky. Stal se členem Odboru turistiky v Rumburku a jejich
platným pomocníkem a organizátorem různých akcí, které odbor pořádal. Své praktické zkušenosti předával nejen členům svého odboru ale i dalším zájemcům. Byl neúnavným propagátorem našeho kraje, jeho přednášky doprovázené diapozitivy byli mezi turistickou veřejností velmi oblíbené.

Jeho přínos pro Krásnolipskou turistiku spočíval, v cenných zkušenostech s organizací turistických akcí, byl to právě on, kdo přišel s myšlenkou uspořádat Dálkové a Turistické
pochody Skalními hrádky Labských pískovců. V další tvůrčí a přednáškové činnosti mu zabránila nemoc, které ve věku 61 let podlehl.

 

 

Hugo Eminger - známý a obětavý turista

Narodil se dne 12.8.1934 v malé vesničce Pochválov (okres Louny) jako nejmladší ze sourozenců. Po smrti rodičů strávil několik let v dětském domově, po té byl svěřen do péče nejstarší sestry. Ve svých 18 letech v roce 1952 v rámci osidlování pohraničí byl soudně přemístěn do Šluknovského výběžku, kde se měl podílet na rozvoji zemědělství. Jeho pracovní dráha začala v osadě Brtníky na státním statku, ale úplně zakotvil v 60 letech v národním podniku Stap Vilémov, kde vykonával různé řemeslnické práce. Zde se také oženil s Ing. Jarmilou Pelochovou a vychoval dvě děti, dceru Věru a syna Jana. Od roku 1953 byl velice sportovně aktivní. V Brtníkách hrál závodně kopanou a ve Šluknově se stal členem tělovýchovné organizace Jednota Jiskra Šluknov, kde byl členem turistického oddílu pod vedením Ing. Františka Bienerta. Vášeň k turistice mu zůstala a tomuto koníčku se věnuje aktivně dodnes.

V roce 1954 se zúčastnil prvního jarního okresního srazu a od té doby byl účastníkem všech 57 ročníků. Během let plnil různé odznaky turistické zdatnosti - České středohoří, Český ráj, Krušné hory, Šumava, Lužické hory, Krkonoše a Vysoké Tatry – a v neposlední řadě odznak Labské pískovce, který navrhl společně s Ing. Bienertem a K. Novákem.

Hugo Eminger procestoval téměř celou Českou i Slovenskou republiku a rovněž spousty zemí v Evropě. Za zmínku stojí např. pobyt ve Finsku, Norsku, kde přenocoval na nejsevernějším cípu Nordcapu, nebo ve Švýcarsku výstup na Mattehorn. Hugo navštívil rovněž Afriku, přesněji Egypt a Tunis v sopečných a vulkanických oblastech. Tyto cesty využil k plnění výkonnostních tříd v letech 1971 až 1976, a to postupně od III. třídy až po I. třídu. V roce 1970 získal II. stupeň vedoucího pěší turistiky a o rok později i průkaz pomocného vedoucího turistického oddílu mládeže. V roce 2007 získal osvědčení na průvodcovskou činnost v chráněných územích – specializace na ochranu přírody Národního parku České Švýcarsko. V 70 letech působil na okrese Děčín jako výchovný pracovník.

U příležitosti 90., 100. a 110. výročí turistiky převzal 3 pamětní medaile. Dále získal bronzovou medaili za zásluhy r rozvoj tělesné výchovy a sportu. Za dlouhodobou obětavou práci pro turistiku byl jmenován čestným členem oblasti ústeckého kraje.

Pan Hugo Eminger zemřel 23.11. 2017

 

 

Václav Petr - legenda turistiky a trampské muziky

Narodil se 3.12.1932 v Benátkách nad Jizerou, později se jeho rodina přistěhovala do Jiříkova u Rumburku.

Od dětství měl intenzivní vztah k přírodě a hudbě, od mládí trampoval a hrál písničky pro kamarády u ohýnků a v hospůdkách...
Do organizované turistiky vstoupil na jaře roku 1965, a to do odboru turistiky TJ Sokol Filipov, později přešel spolu s tímto odborem pod odbor turistky TJ Spartak Jiříkov poté, co se oba odbory sloučily. V roce 1972 se turisté jiříkovského odboru rozhodli přejít do Rumburku a založit odbor rumburský, který se stal součástí TJ Rumburk. Václav Petr byl na výroční členské schůzi v Kyjově zvolen jeho prvním předsedou. Tuto funkci vykonával v letech 1972 -1978 a 1982 - 1997, celkem tedy 23 roků. Celá tato dlouhá léta vyvíjel pod jeho vedením odbor turistiky, později Klub českých turistů Rumburk velmi bohatou, pestrou a intenzivní činnost ( v rámci výkonnostní i rodinné turistiky) – nejen pro vlastní členy, ale i pro širokou veřejnost. Jen namátkou:- jednodenní i vícedenní výlety po celé České republice i v zahraničí, přechody hor- vícedenní vodácká putování po českých i slovenských řekách- jednodenní i vícedenní akce na běžkách – lyžařské přejezdy hor- jednodenní i vícedenní výlety a putování na kolech – cyklo přejezdy hor nejen v Čechách, ale i v zahraničí- zimní stanování- dálkové i dálkové etapové pochody- zajištění mnoha organizovaných turistických akcí jako České kolo, Lužické kolo, jarní srazy turistů- brigády – na úpravu a obnovu značených cest, pálení dřeva a výsadba stromků po kalamitě, sušení sena, úklid obcí...- besedy pro veřejnost Václav Petr patřil mezi hlavní organizátory tradičních oddílových akcí pro veřejnost: dálkového pochodu „Za nejsevernější chalupou“, který umožňoval objevovat krásy Šluknovského výběžku lidem místním i vzdáleným, a „Stezky odvahy“ - nádherného výletu přírodou LABSKÝCH PÍSKOVCŮ pro děti s rodiči , ale také MEMORIÁLU VLASTY TICHÉHO – vzpomínkové akce na kamarády – turisty, kteří již zemřeli. Velmi intenzivně pomáhal při snaze o znovuobjevení a zpřístupnění pramenů Mandavy, obnově rozhledny na Dymníku i budování turistické základny KČT v osadě Kopec. Sám osobně byl aktivním pěším turistou ( a cvičitelem IV. třídy pěší turistiky), vodákem, cykloturistou, cizí mu nebylo ani putování na běžkách...

Osobně se zúčastnil velkých akcí jako například:

1967 - NDR: Varnsdorf - Rujana - cyklo
1968 - Jugoslavie: Zagreb - Dubrovnik.- cyklo
1971 - Rumunsko: Košice - Brašov - cyklo
1972 - Slovensko: Hron: Brezno - Kozárovce - voda
1973 - Beskydy: Vsetínské vrchy - lyže
1974 - Polsko: Harrachov - Gdynie - Cyklo
1975 - Slovensko - Polsko: Dobšiná, Dukla, Krakov, Těšín - cyklo1975 - Spartakiádní jízda: Varnsdorf - Praha - cyklo a mnoha a mnoha dalších ...

V období 1981 – 1982 byl také členem Okresního výboru Svazu turistiky v Děčíně.

Za svou činnost v oblasti turistiky byl Václav Petr oceněn – v roce 1988 DIPLOMEM za práci ve prospěch turistiky, v roce 1998 DIPLOMEM III. stupně a v roce 2002 DIPLOMEM II. stupně s medailí.

Jak je již výše uvedeno, jeho další velkou láskou byla hudba. Nejdříve hrál ve skupině Flamingo, později založil a stal se kapelníkem trampské hudební skupiny Širák. V čele této kapely hrál na nespočtu velkých i malých turistických akcí a přinášel tak po celá desetiletí radost všem, kdo mají rádi přírodu a trampské písničky...Václav Petr v posledních měsících již nemohl příliš chodit, ale na svou milovanou kytaru hrál, dokud to alespoň trochu šlo.

Zemřel 28.12.2002, několik málo dnů po svých sedmdesátých narozeninách, jejichž plánovanou oslavu již nestihl uskutečnit, neboť je již trávil ve zdech rumburské nemocnice, kde také zemřel...Asi by bylo možné vypsat mnohem více akcí, aktivit a celoživotních zásluh pana Václava Petra v oblasti turistiky, ale to hlavní tímto výčtem příliš vyjádřit nejde. Byl duší oddílu, charismatickým člověkem, který stmeloval neuvěřitelně kolektiv kolem sebe, vytvářel ovzduší pohody a dobré nálady takovým způsobem, jak to uměl pouze on...

 

 

Zdeněk Škoda - turista tělem i duší po celý život

Narodil se 2.9.1926 v Náchodě. Po válce přišel jako mladý muž do pohraničního Rumburku, malého města ve Šluknovském výběžku na severu Čech, aby tu našel svůj nový domov.

Přírodu miloval už v dětství. Od mládí, nejdříve jako svobodný muž, později se svou ženou a dětmi, podnikal výlety a putování po celém tehdejším Československu. Pracoval v podniku Bytex a pro jeho zaměstnance uspořádal ve svém volném čase nespočet nádherných poznávacích zájezdů.

Do organizované turistiky - rumburského turistického oddílu - vstoupil až v roce 1985. Byl především aktivním a nadšeným pěším turistou, ale věnoval se i lyžařské turistice a cykloturistice, v pozdějším věku se zúčastnil i mnoha vodáckých sjezdů řek.

O co později do organizované turistiky vstoupil, o to vášnivěji a intenzivněji začal ve prospěch organizované turistiky pracovat.

Nebyl nikdy ve vedení turistického oddílu, oficiální funkci zastával pouze čtyři roky jako člen revizní komise ústředního výboru KČT v Praze. Ale to, co dokázal pro turistiku udělat, je důkazem, že práce řadového člena turistického klubu může být velmi významná, hodnotná a záslužná. Za své zásluhy v oboru turistiky obdržel veřejné uznání za prospěšnou činnost KČT, diplom III. stupně a později diplom II. stupně s medailí.

Mezi nejvýznamnější aktivity Zdeňka Škody patří úsilí o zpřístupnění téměř zapomenutých pramenů říčky Mandavy, která protéká městem Rumburk. Pustil se do něho spolu se členy rumburského oddílu v roce 1997. Provedl nejdříve se dvěma dalšími turisty průzkum těchto pramenů, výsledky průzkumu byly následně odborně konfrontovány se starými německými mapami i mapami současnými, a poté byly oficiálně zaneseny do turistických map včetně značené odbočky. Podílel se spolu s rumburskými turisty na úpravě okolí pramenů, jejich svedení do vyzděné studánky, výstavbě dřevěného altánu, instalaci stolků a laviček, prosekání dřevin…

O několik roků dříve, v roce 1993, pořádal KČT Rumburk Jarní sraz turistů Labsko-lužické oblasti. Sraz se konal pod zdevastovanou a nepřístupnou Augustovou rozhlednou na Dymníku, blížilo se sté výročí postavení rozhledny a Zdeněk Škoda přišel s iniciativou pokusit se získat finanční prostředky na opravu rozhledny. Spolu s rumburskými turisty zorganizoval sbírku na opravu, umisťoval kasičky a plakáty žádající občany města o příspěvek, oslovoval podniky, organizace, soukromníky… Této iniciativě vyšlo vstříc také vedení města a tak se rozhlednu nakonec opravit podařilo – v roce 1995 byla Augustova rozhledna na Dymníku slavnostně otevřena.

Již zmíněný rok 1993 byl pro Zdeňka Škodu rokem, kdy začal uvádět v život také další svou myšlenku – začal usilovat o otevření turistického hraničního přechodu v bývalé Zadní Doubici v oblasti Česko-Saského Švýcarska. Obracel se jménem Klubu českých turistů Rumburk na všechny možné úřady, zpočátku neúspěšně. Svoji snahu však nevzdával, napsal článek do Rumburských novin, oslovil všechny starosty okolních měst – Varnsdorfu, Rumburku, Šluknova, Jiříkova, Krásné Lípy, Mikulášovic - a také ministerstvo vnitra, odbor státních hranic, i pana ministra Stráského, který byl v té době současně místopředsedou KČT na ústředí v Praze. Po třech letech jednání všech zúčastněných stran byl 1. 10. 1996 hraniční přechod pro turisty Zadní Doubice – Hinterhermsdorf v Česko-Saském Švýcarsku slavnostně otevřen.

Nelze nepřipomenout další ze záslužných počinů Zdeňka Škody, nápad, který se zdárně podařilo zrealizovat – odkoupení louky v osadě Kopec na okraji NP České Švýcarsko, kterou měli turisté již několik let v pronájmu. Pro svůj nápad získal členy svého turistického oddílu a v roce 2003 Klub českých turistů tuto louku zakoupil. Na ní mohl vybudovat turistickou základnu pro různé turistické aktivity, především pak pro konán í Stezky odvahy, významného turistického pochodu, jehož se zúčastňují každoročně stovky dětí a rodičů z celého Šluknovského výběžku.

Pro Stezku odvahy vykonal Zdeněk Škoda také obrovský kus práce, po mnoho let neúnavně oslovoval sponzory a získával finanční prostředky tolik potřebné pro její konání.

Samozřejmě vypomáhal u všech turistických akcí pořádaných rumburským KČT pro veřejnost, nechyběl na žádné brigádě, vymýšlel a vedl mnoho oddílových výletů….

Po celé roky neúnavně propagoval turistiku v tisku i osobně, získával pro ni veřejnost, ukazoval lidem krásy a zajímavosti kraje na severu Čech, kraje Labských pískovců a Lužických hor.

Zdeněk Škoda uměl nadchnout lidi pro své myšlenky a nápady a tyto myšlenky a nápady dokázal svou trpělivou prací vždy dovézt až do konce. Byl družným člověkem, rád zpíval, poseděl u ohýnku, a byl i výborným a citlivým kamarádem, který se nestyděl plakat smutkem či dojetím.

V posledních dvou letech svého života těžce onemocněl. Přesto, dokud mu to zdraví aspoň trochu dovolovalo, vyrážel se svou ženou a dcerou na malé výlety po nejbližším okolí. Později, když skoro nemohl chodit, pokoušel se alespoň o krátké procházky po Rumburku, městě, které měl tolik rád.

Ještě v září 2008, dva dny po svých 82. narozeninách, vyšel naposledy na rozhlednu Dymník – a o několik měsíců později - 2. 1. 2009 zemřel.

 

 

Vladimír Tvrdík - člen cykloturistické komise a propagátor zimního stanování

Narodil se 22. listopadu 1930 v Čáslavi.

Když oblastní výbor navrhl tohoto dlouholetého aktivního člena v turistice uvést do síně slávy, nikoho nenapadlo, že mu diplom už nebude předán osobně.

Byl to aktivní člen jak ve sportovní, tak i funkcionářské činnosti v turistických oddílech. Začínal v roce 1954 ve Filipově, potom v turistickém oddílu v Rumburku, kde byl i předsedou. Propagátor zimního stanování, organizátor mezinárodní cyklo akce jako bylo Lužické kolo, člen celostátního výboru CS spartakiády organizoval cykloturistickou akci. Byl členem a poté předsedou OV Svazu turistů ČSTV Děčín a také členem cykloturistické komise při UV Českého svazu turistiky. Do roku 1982 byl předsedou metodické komise, stal se cvičitelem turistiky I. třídy. V roce 1974 mu byl udělen titul Mistr turistiky.

Pan Vladimír Tvrdík zemřel 12. září 2011.

Za jeho úctyhodnou činnost na poli turistiky je uveden do Oblastní Síně slávy.

Čest jeho památce.